Paní Šárka

Narodila jsem se 06.01. 1991 v Trutnově a byla jsem jako každé jiné dítě, občas samozřejmě rozbité koleno apod., ale jinak bez větších újem na zdraví. V 19 letech, přesně 03.07. 2010 jsem si šla ráno pro snídani do obchodu. Upřímně kdybych věděla, co mě díky tomu čeká asi bych radši držela hladovku…

Šla jsem po schodech v paneláku, když jsem náhle uklouzla po něčem mokrém a sjela jsem si díky tomu několik schodů po zádech. Vzápětí jsem zjistila po čem jsem uklouzla – totiž po psí louži, kterou někdo nezodpovědný po svým čtyřnohým mazlíčkovi neuklidil.

Ležela jsem na schodech a chtěla se zvednout, ale nešlo to, tělo se mi začalo klepat při každém pokusu si alespoň sednout a měla jsem pocit jako by mi nohy brněli. Volala jsem na chodbě o pomoc, ale v sobotu ráno to nebylo k ničemu. Naštěstí jsem měla u sebe mobil a zavolala jsem kamarádovi, zda-li by mi nepřišel pomoc. Byl tam do několika minut i s autem. Vzal mě a odvezl do nemocnice, kde mi udělali RTG a CT páteře. Po chvíli vyšel z ambulance doktor a zeptal se: „Praha nebo Liberec?“, koukala jsem na něj a řekla „Praha“.

„Dobře, pojedete do Motola, při pádu jste si zlomila pár obratlů, tak se snažte co nejméně hýbat a dostanete límec a vzduchovou matraci na cestu“.

Než jsem se nadála, byla jsem v Motole, kde mi záda sešroubovali ale už jsem vstát nemohla. Došlo k poškození a přerušení míchy na několika místech vč. krční páteře

Následovalo skoro 9 měsíční kolečko po rehabilitacích, od Spinální jednotky až po Kladruby. Naučili mě, jak vůbec sedět, přesouvat se a pohybovat na invalidním vozíku, apod. V Kladrubech jsem také poprvé vyzkoušela sporty pro handicapované. Nadchl mě florbal, vzápětí jsem začala chytat za Janské Lázně, kde byl tým florbalu vozíčkářů.

Při další rehabilitaci v roce 2014, tentokrát v Centru Paraple jsem poznala lukostřelce Davida Drahoninského, který se mě zeptal, zda-li bych nechtěla zkusit s ním střílet z kladkového luku, protože máme oba ochrnuté nohy i ruce a hledá parťačku do teamu. Hnedka mě luk nadchl a propadla jsem mu a závodně střílím do dnes. A aby ta kondice na vozíku byla ještě větší, přidávám ještě letos kvadruragby. 😊

S vozíkem se pro mě hodně věcí změnilo a člověk i s odstupem času, co je „imobilní“ stále řeší nové a nové problémy. Od těch zdravotních, až po ty praktické….

Na podzim jsem si musela pořídit nový automobil s ručním ovládáním a náhle vznikl pro mě další problém, který jsem do té chvíle řešit nemusela, totiž jiné skládání vozíku. Ve starém vozidle jsem si vozík přehazovala přes sebe ale v novém, vyšším SUV to tak již nejde. Vznikl problém, že bez asistence druhé osoby nemohu nikam vyjet, jelikož můj vozík sama do auta zkrátka nenaložím/nevyložím. Začalo hledání jiného typu vozíku, který bych dokázala sama do auta naložit a tudíž být samostatnější. Našli jsme ho, ale po naměření s příslušenstvím pro můj handicap se částka vyšplhala ke 132.000,- Kč. Pojišťovna bohužel žádost o příspěvek na vozík zamítla kvůli tomu, že na vozík se přispívá jednou za 6 let a já ten svůj mám 3 roky. Začalo hledání financí přes firmy, ale mnohdy bohužel člověk tvrdě narazil již při tom, že si mnohdy pracně vyplněnou žádost ani nepřečetli nebo již měli stálý sponzoring.

Až jsem narazila na Vás a díky Vaší pomoci se mi již vyrábí nový vozíček, díky kterému budu zase o něco samostatnější.

Mnohokrát ze srdce děkuji!!!

S pozdravem Musilová Šárka

Předání vozíčku:

Byla jsem šťastná, když mi zazvonil telefon a já ho zvedla. Ženský hlas na druhé straně řekl: „Máme pro Vás vyrobený vozíček!“. Nemohla jsem tomu uvěřit. Už po několika týdnech od naměření jsem se konečně dočkala nového vozíčku. Znamená to pro mě hodně a to hlavně proto, že budu mít konečně volnost pohybu. Oproti původnímu těžkému vozíčku tento dokáži sama ovládat. Což znamená, že běžné věci jako nákup, „procházka“, zajet k lékaři, jezdit do práce a na další činnosti již nepotřebuji druhého člověka, který mi doposud musel pomáhat. Nyní jsem zcela sama schopna vozík přemístit a složit do auta bez další pomoci. Ano i já musím jezdit do práce, abych nebyla jen závislá na příspěvcích od státu a mohla se věnovat svému životu naplno i přes handicap, který mě postihl nešťastnou náhodou. Jsem plná života a energie, rozhodně nic nevzdávám. Tento vozíček je pro mě skoro jako nové nohy J.

Za zajištění a úhradu vozíčku vděčím především neziskové organizaci Sociální Centrum, OÁZA z.s, která ve velmi krátkém termínu zajistila naměření a výrobu vozíčku a ve spolupráci se stavební firmou ABC Služby s.r.o. i potřebné finance na kompletní úhradu vozíčku.

V den předání mi předsedkyně neziskové organizace Sociální Centrum, OÁZA z.s., Alexandra Červená, předala aktivní mechanický vozík Küschall Champions SK a upřímně jsem na vozíčku mohla „oči nechat“. První přesednutí a jízda byla úžasná!!!😊 Jsem strašně šťastná a kdyby to bylo jenom trochu možné, jásala bych snad i ve „stoje“.

Chtěla bych touto cestou ještě jednou ze srdce poděkovat za finanční pomoc spojenou s náklady na nový vozík ale také za obětavost a ochotu pomoc lidem s handicapem v nouzi.

Předáním vozíčku však nekončí pomoc od neziskové organizace Sociální Centrum, OÁZA z.s., ale dále se mi snaží pomoct v mém handicapu. V doprovodu předsedkyně Alexandry Červené jsem navštívila ortopedickou kliniku v Orlové, kde se mi operativně pokusí pomoct od bolestí, které už mě tolik let trápí.

Já doufám, že můj příběh pomůže ostatním lidem říct si o pomoc a hlavně těm, kteří by pomoct mohli a chtěli druhým lidem, třeba někomu jako jsem já. Každý má právo na druhou šanci a každý z nás si zaslouží kvalitní život.

Za nás všechny „znevýhodněné“ handicapem prosím o jakýkoli příspěvek této neziskové organizaci, která mi takto hodně pomohla a chce pomáhat dalším potřebným lidem. Jakýkoli příspěvek nám pomáhá.

Mockrát děkuji za vše. Jste prostě nejlepší!!! 😊

S pozdravem Šárka Musilová

 

Sbírkové konto nejen na pomoc Šárky 2901444038/2010, do poznámky uveďte Šárka, aby Váš příspěvek mohl být předán právě jí.